Jak lepek ovlivňuje náš nervový systém

Napsal/a celiacicz

26 listopadu, 2020

Jak lepek ovlivňuje náš nervový systém

Páté číslo polského časopisu „Bez lepku“ bylo věnováno neurologickým objevům u osob netolerujících lepek, ať už z důvodu celiakie nebo alergie na lepek. Je to nezvykle vážné téma podceňované neurology i psychiatry. Mnoho pacientů s ataxií, neuropatií nebo zatěžujícími migrenózními bolestmi hlavy mnoho let absolvuje neúčinné terapie, zatímco lepek postupně ničí jejich nervové soustavy. Bohužel, mnozí z těchto pacientů nemají typické příznaky zažívacího systému, což by mohlo naznačit lékařům celiakii. Část z nich má dokonce nález při biopsii střevní sliznice.

Nejlépe poznanými a popsanými neurologickými poruchami, které mají přímou souvislost s příjmem lepku, jsou glutenová ataxie, periferní neuropatie, ale vědci zkoumají i mnoho jiných onemocnění a neurologických manifestací, jako např. epilepsie, těžké migrény, encefalopatie, myopatie, myelopatie,…

Zkoumán je také vliv lepku v případě takových onemocnění jako jsou deprese, schizofrenie, bipolární poruchy, drogové stavy, ADHD, či onemocnění ze spektra autismu (pozn. vztah autismu a celiakie nebyl prokázán).

Bohužel, většina neurologů nevěří v to, že by lepek mohl mít škodlivý vliv na nervovou soustavu.

V posledních letech se ale objevilo kolem 200 vědeckých prací na téma neurologických a psychiatrických objevů v důsledku netolerance lepku. To dokazuje, jak vážný a narůstající problém to je.

V příštím čísle magazínu chci přinést rozhovory se třemi osobami, jejichž životní historie dokazuje, že lepek ovlivňuje mozek, bohužel někdy způsobem nevratným a tragickým. Ale existuje světélko na konci tunelu. Připravuji též rozhovor s významným neurologem, profesorem Mariosem Hadjivassiliou, který se přiklání k lékařskému stanovisku, že je třeba zkoumat pacienty s diagnózou celiakie  a citlivostí na lepek.

Lepek a mozek

V našem organismu existuje stálý oběh informací. I když spíme, elektrické impulsy (nervové impulsy) putují z jedné části těla do druhé. Nejmenšími elementy jsou nervové buňky – neurony. Jejich úkolem je příjem, přetváření a přenos informací v podobě elektrických impulsů z různých částí těla do mozku, do míchy a zpět na periferii.

Nervová soustava sestává ze dvou částí:

  • centrální (mozek a mícha)
  • periferní (systém spojů a nervů umožňující přenos informací mezi mozkem, míchou a příslušnými orgány).

Nejdůležitějším pravidlem fungování této neobyčejně složité a delikátní struktury je homeostáza – tedy rovnováha všech elementů nervové soustavy. Pokud bude narušena, projeví se narušení různými symptomy neurologickými nebo psychiatrickými. Jak prokázali vědci, některé z nich mohou být způsobeny konzumací lepku. Bohužel, mohou to být změny nevratné.

Nejčastější poruchy nervové soustavy u osob, které netolerují lepek

Ataxie glutenová

Objeví se porucha plynulých pohybů, problémy s udržením rovnováhy, třes celého těla. Lepek ovlivňuje fungování části mozku, nazývané mozeček. Nemocný často padá na zem, ztrácí pocit rovnováhy a koordinaci pohybů. Projevit se může také porucha paměti a mluvy, porucha očních pohybů (nystagmus), snížené svalové napětí a oslabení svalové síly.

Bohužel, pokud pacient přijde do ordinace neurologa, zpravidla uslyší, že jeho potíže mají původ idiopatický, čili bez známé příčiny, a tím ani neřeší oblast celiakie a nedoporučí držet bezlepkovou dietu. Na základě bádání provedeného profesorem Mariosem Hadjivasiliou z Shefieldu je potvrzeno, že četnost glutenové ataxie u všech pacientů s ataxií se pohybuje mezi 20 až 25 %. U pacientů se sporadickým výskytem ataxie je to až 45 %.

Glutenová ataxie se časem projeví v kombinaci s myokloniemi, krátce trvajícími mimovolnými záškuby svalů, tzv. tiky. Třesem patra, třesem víček nebo choreou (mimovolné chaotické záškuby končetin). U 80 % pacientů s dysfunkcí mozku je potvrzený astigmatismus. Glutenová ataxie se nejčastěji projeví kolem 50. roku života. Bylo pozorováno, že pouze u necelých 10 % nemocných s diagnózou glutenová ataxie byly pozorovány symptomy v trávicí soustavě a poškození klků střevní sliznice bylo pozorováno jen u 30 % z nich. Převažují protilátky proti tkáňové transglutamináze. Méně často protilátky proti endomysiu. Vzhledem k tomu, že velká část pacientů produkuje protilátky proti gliadinu AGA, častěji se očekává nález ve třídě IgG než v IgA.

Efektivnost léčení ataxie bezlepkovou dietou záleží na stupni postižení a na vývoji choroby. Ztráta Purkyněho buněk v mozečku (důsledek expozice lepkem u pacientů s ataxií) je nevratná. Tyto nemají schopnost regenerace. Jedině rychlá diagnóza a striktní bezlepková dieta může zastavit postup choroby.

Periferní neuropatie

Periferní neuropatie nebo-li poškození periferních nervů, je druhým nejčastějším neurologickým projevem citlivosti na lepek. Ataxie vzniká z imunologického působení lepku na mozek, neuropatie je poškození periferních nervů nohou, pánve či jiných částí těla. Může se týkat jednoho nebo více nervů a projevuje se mnoha způsoby. Nejčastější je bolest, mravenčení nebo píchání v rukách, nohách, ale i třeba v takových částech jako je nos, čelo, tvář nebo jazyk. U nemocných se také může projevit ztráta citlivosti a oslabení svalového tonusu. Stane se, že je zasažena jedna strana těla (neuropatie asymetrická). Vegetativní nervová soustava je odpovědná za automatické funkce, jako je např. práce střev, měchýře, čištění krve, srdeční tep… Až 23 % čerstvě diagnostikovaných celiaků múže mít projevy periferní neuropatie. Nemoc bez ohledu na to, kdy byla objevena, má postupující charakter a  vývoj závisí na tom, zda byl z potravy odstraněn lepek.

Epilepsie

Je další zdokumentovaná manifestace celiakie nebo nesnášenlivosti lepku. Odhaduje se, že 0,8 – 6 % osob s epilepsií má problém s trávením lepku. Epilepsie je druhým nejčastějším (po mozkové mrtvici) onemocněním nervové soustavy. Projevuje se epileptickými záchvaty. Jsou to přechodné mozkové dysfunkce, projevující se nadměrnými násilnými spontánními bioelektrickými impulsy v nervových buňkách. Silný vztah s celiakií má zejména typ epilepsie l s kalcifikacemi, vyskytující se zejména u mladých osob.

Migrény

Migréna je opakující se, nejčastěji jednostranná pulsující bolest hlavy s délkou trvání od 4 do 72 hodin. Charakterizuje se různým stupněm bolesti, sdružuje se s citlivostí na světlo, nadměrnou citlivostí na zvuky, vůně a pachy, časem též s nevolností a zvracením. Někdy se před migrenózním záchvatem může objevit tzv. aura (asi v 10 % migrén). Jedná se o pocity mravenčení, dřevěnění, změny v zorném poli, objevují se hvězdičky, mráčky, poruchy řeči. Výzkumy ukazují, že 4 % osob trpících úpornou bolestí hlavy má celiakii. Je to jeden z nejčastějších objevů u pacientů s nesnášenlivostí lepku.

Gluténová encefalopatie

Je obecný termín pro poškození mozku, jehož důsledkem jsou různé poruchy chování, v nejvážnějších případech ztráta paměti, dezorientace, změny osobnosti (spojené též s otupěním a demencí). Encefalopatie se projevuje formou bolestí hlavy a příznaků připomínajících mrtvici (ztráta kontroly nad končetinami, těžkosti s mluvou a viděním). Objevují se poruchy rovnováhy i potíže s koordinací pohybů, podobně jako u ataxie. Při magnetické rezonanci mozku lze pozorovat poškození šedé hmoty. Bolesti hlavy u pacientů s encefalopatií jsou obvykle sporadické a připomínají migrény. Zařazení bezlepkové diety vede k ústupu bolestí a zpomalí změny v hmotě mozku. Bohužel, není možné vyléčit již proběhlé poškození buněk. Výsledky provedených výzkumů potvrzují, že demence, která se manifestuje již kolem šedesátého roku věku, je často spojená s celiakií nebo nesnášenlivostí lepku. Neurologické změny u tohoto typu onemocnění jsou bohužel nevratné.

Autor: Malgorzata Zrodlak
Přeložila: Dagmar Skyvová

Použitá literatura:

M. Hadjivassilou, D. Sanders, R. Grünewald, N. Woodroofe, S. Boscolo, D. Aeschlimann, Gluten sensitivity: from gut to brain, „The Lancet Neurology“, 2010, nr 9, str. 318-330.
J. Jackson, W. Eaton, N. Cascella, A. Fasano, D. Kelly, Neurologic and Psychiatric Manifestations of Celiac Disease and Gluten Sensitivity, „Psychiatric Quarterly“, 2012, March, 83 (1), str. 91-102.
P. Green, Celiac Disease. A hidden epidemic, (2006).

Zpravodaj 2017/1