Celiakie a játra
Celiakie je autoimunitní, multisystémové onemocnění, vyvolané požitím lepku u geneticky predisponovaných jedinců, které může ovlivnit jakýkoliv orgánový systém včetně jater.
Může tedy existovat určitá souvislost mezi chorobami jater a celiakií. Poškození jater při celiakii se pohybuje od mírných abnormalit až k závažným onemocněním jater. Pokud budeme konkrétní, jediným mimostřevním projevem celiakie nebo přidruženým onemocněním může být asymptomatické zvýšení hladin jaterních enzymů, autoimunitní hepatitis, primární biliární cholangitis, primární sklerotizující cholangitis, nealkoholové ztučnění jater až cirhóza jater. Nejčastěji vyskytujícími se onemocněními jater asociovanými s celiakií jsou primární biliární cirhóza od 6 do 11 % a autoimunitní hepatitis od 3 do 6 %. Asociaci mezi těmito chorobami a celiakií může do určité míry vysvětlovat společná imunogenetická predispozice k autoimunitě, neboť stejné molekuly HLA třídy zastávají důležitou úlohu v patogenezi těchto onemocnění. I na základě toho se ve všech případech autoimunitních onemocnění jater doporučuje nejprve vyloučit celiakii, protože statistiky potvrzují v tomto případě její až 3 – 7% výskyt. Poměrně častým onemocněním jater je steatóza, ztučnění jater, kdy se tuk hromadí v jaterních buňkách, ale nedochází v nich k metabolismu jako za normálních okolností. Steatóza může být spojená s celiakií, i když není jasné, zda jde o příčinu či následek. Víme, že hubený celiak již nepředstavuje typický obraz celiakie a počet obézních celiaků přibývá. Až u 10 až 20 % celiaků, kteří již nějaký čas dodržují bezlepkovou dietu, se objevuje hypertransaminézie, metabolické změny v játrech. To se dá také připisovat vysokému obsahu tuků v bezlepkových výrobcích. I z tohoto důvodu má význam monitorovat hladiny transamináz u tloustnoucích pacientů s celiakií.
Játra fungují jako filtr a továrna, kde se zpracovávají všechny látky zachycené krví. Naše játra jsou místem, kam směřuje převážná většina toho, co dodáváme svému organismu zvenčí. Potraviny, léky, vitamíny po polknutí projdou jícnem, krátce se zpracují v žaludku a dále pokračují do tenkého a tlustého střeva. Tam se ze střevního obsahu vstřebávají do krve všechny potřebné, ale i škodlivé látky. Tato krev pak putuje právě do jater. Některé látky se tu ukládají do zásoby, ostatní pokračují do krevního oběhu a do celého těla. Mechanismus poškození jater při celiakii není však jednoznačně definovaný. Víme, že střevní propustnost je při celiakii zvýšená. S tím tedy souvisí i zvýšená propustnost pro toxiny, antigeny, … do krevního oběhu, což může hrát úlohu v zapojení jater u pacientů s celiakií. Dysfunkce jater se vyskytuje nejen u pacientů s celiakií, ale i při jiných onemocněních jako jsou např. syndrom dráždivého tračníku, alergie na bílkovinu kravského mléka, různé potravinové alergie a jiná onemocnění, kde se vyskytuje zvýšená střevní propustnost. Ty ale s abnormalitami jaterních enzymů nesouvisí tak často, jako je tomu u pacientů s celiakií.
Většina pacientů s poškozením jater spojenými s celiakií nemá v době diagnostiky žádné příznaky, i když únava a nevolnost jsou běžné. Citlivost a specificita každého projevu je variabilní, ale kombinace příznaků by měla vyvolat podezření na celiakii. Mírné až střední zvýšení sérové hladiny ALT nebo i AST je nejčastějším a často jediným laboratorním projevem poškození jater u pacientů s celiakií. Typicky dochází k zachycení ALT vyšší než AST. Korelaci mezi poškozením jater a celiakií může vysvětlovat i pozitivní odpověď těchto pacientů na bezlepkovou dietu, a to ve smyslu, že u těchto pacientů po nějakém čase dochází k normalizaci sérové hladiny jaterních enzymů. To potvrzuje i množství studií.
Pro poměrně vysoký výskyt jaterních poruch u celiakie by měly být hladiny jaterních enzymů hodnocené u všech pacientů v době diagnostiky celiakie. Včasné rozpoznání celiakie by umožnilo úplné zotavení jaterních lézí a předešlo by i možným komplikacím. Mírné abnormality u pacientů celiaků jsou tedy běžné a obvykle ustoupí při striktním dodržování bezlepkové diety do jednoho roku.
Zdroj: MUDr. Marian Oltman, PhD., Gastroentero-Hepatologické centrum Thalion, Slovensko
Zpravodaj 2017/2