Milá babičko, milý dědo, víme, jak moc se na prázdniny s vnoučaty těšíte a jak moc pro ně znamenají vaše vřelá náruč, pohoda a dobroty, které pro ně s láskou chystáte. Být prarodičem je úžasná role. Když má ale vnouče celiakii, může se vám zdát, že se z obyčejného vaření stává složitá věda a že vás rodiče zbytečně omezují.
Neberte prosím tato pravidla jako zákaz nebo kritiku vašich kuchařských dovedností. Je to jen průvodce, který vám pomůže prožít prázdniny v naprostém klidu, bezpečí a s vědomím, že pro zdraví svého vnoučete děláte to nejlepší.
1. Celiakie není rozmar ani trest, je to zkrátka jiná výbava do života
Celiakie není dietní trend, moderní výmysl ani přecitlivělost, ze které by dítě mohlo časem „vyrůst“. Je to doživotní stav imunitního systému, který zkrátka neumí zpracovat lepek. Když vnouče lepek sní, jeho vlastní tělo začne poškozovat střevní sliznici. Vaše důslednost je pro něj tou nejlepší ochranou.
2. Kouzlo „jednoho drobku“ – i na maličkostech záleží
Chápeme, že se vám může zdát přísné hlídat každé sousto. U celiakie ale bohužel neplatí pravidlo, že „troška nemůže uškodit“. Imunitní systém dítěte reaguje i na mikroskopické množství – třeba na drobek z klasického koláče nebo rohlíku. Dieta funguje jen tehdy, když je stoprocentní.
3. Tichý nepřítel: Když bříško nebolí, neznamená to, že je vše v pořádku
Může se stát, že vnouče omylem sní něco s lepkem a zdá se úplně zdravé – nebolí ho břicho, nezvrací, běhá a hraje si. To je na celiakii to nejzrádnější. Existuje totiž tzv. „tichá forma“, kdy zánět uvnitř těla stále probíhá, i když navenek není nic vidět. Žádné viditelné příznaky bohužel neznamenají, že je vyhráno.
4. Láska prochází žaludkem, ale bezlepkovým
Babiččiny koláče a dědečkovy prázdninové dobroty jsou symbolem dětství. Nikdo vás o ně nechce připravit! Jen je potřeba vyměnit suroviny. Zkuste upéct svůj vyhlášený koláč z bezlepkové mouky nebo vnoučeti pořiďte speciální bezlepkovou sladkost. Uvidíte, jak obrovskou radost mu uděláte tím, že myslíte na jeho bezpečí.
5. Čistota v kuchyni je polovina zdraví
Někdy se lepek do jídla vloudí neúmyslně – při přípravě. Chce to jen trochu cviku:
- Prkénko a nůž: Nikdy nekrájejte bezlepkový chleba na stejném prkénku nebo stejným nožem, kde předtím leželo klasické pečivo.
- Společné sklenice: Mějte pro vnouče vlastní malé máslo, džem nebo Nutellu. Stačí totiž jednou zabořit nůž s drobkama od běžného rohlíku do sklenice a celá pomazánka je pro celiaka kontaminovaná.
- Olej na smažení: Pokud smažíte bezlepkové hranolky, nepoužívejte olej, ve kterém se předtím smažily klasické obalované řízky.
6. Lepek se rád schovává – čtěte etikety
Mouka není jen v chlebu a knedlících. Lepek se často používá jako zahušťovadlo tam, kde by ho nikdo nečekal – v kečupech, pudincích, uzeninách (párky, šunka), instantních polévkách nebo zmrzlinách. Stačí v obchodě věnovat chvilku pohledu na obal a hledat symbol přeškrtnutého klasu nebo jasný nápis „Bez lepku“.
7. Oškrábání strouhanky a vyndání nudlí situaci nezachrání
Pokud se náhodou spletete (což se může stát každému!) a položíte na talíř klasický knedlík nebo maso v trojobalu, bohužel nepomůže knedlík vyndat nebo strouhanku oškrábat. Lepek je lepkavá bílkovina a stopa po něm na jídle zůstane. Takové jídlo raději snězte sami a vnoučeti připravte čistou porci.
8. Společné výlety a restaurace bez obav
Když vyrazíte na výlet, je skvělé mít v batohu vždy bezpečnou bezlepkovou svačinku pro případ, že v restauraci nebudou mít vhodný výběr. V restauraci se nebojte obsluhy narovinu zeptat: „Je tato omáčka zahuštěná moukou?“ nebo „Nebylo maso zaprášené moukou?“ nebo „Smažíte hranolky ve stejné fritéze jako řízky?“ Chráníte tím své milované vnouče.
9. Podpora místo litování
Děti s celiakií občas mrzí, že nemohou jíst to samé co ostatní. Pomozte jim tím, že z nich nebudete dělat „chudáčky“ větami typu: „Ty moje chudinko, ty zase nic nesmíš.“ Místo toho vytvořte atmosféru, kde je bezlepkové jídlo úplně normální, chutné a lákavé pro všechny u stolu.
10. Spolupráce s rodiči je nejlepší cesta
Není žádná hanba zavolat rodičům vnoučete a poradit se. Otázka typu: „Můžu mu koupit tuhle čokoládu?“ nebo „Jakou mouku používáš na zahuštění této omáčky?“ není projevem vaší neschopnosti. Naopak! Rodiče budou nesmírně vděční za vaši péči a zájem a vy budete mít jistotu a klid na duši.
Zdroj: Sdružení celiaků ČR