Ostrovy celiakům přejí. Jak jsem zjistil při předchozích návštěvách Londýna, Británie nabízí velkou spoustu možností bezlepkového stravování, což platí nejen o restauracích, ale také pekárnách či supermarketech. A prakticky stejně dobře na tom je i sousední Irsko, kde jsem nedávno strávil necelý týden.
Hlavní město Dublin má stejnou výhodu jako Londýn: Láká mladé, je hodně progresivní a jde naproti nejrůznějším gastronomickým trendům. Kromě dalšího i bezlepkové dietě, kterou spousta lidí drží i přesto, že celiakii nemají.
První příjemné překvapení čekalo už na letišti, kde mě po hodinách na cestě přepadl hlad. Jedna z kaváren nabízela velké množství nejrůznějších svačin do ruky, mezi nimi i bezlepkové wrapy. Jeden z nich jsem si koupil na cestu autobusem do centra, zasytil perfektně a chutnal opravdu dobře.
Hodně očekávání jsem vkládal do řetězce Marks&Spencer, který na ostrovech patří k nejrozšířenějším supermarketům s bohatou bezlepkovou nabídkou. Ostatně v Londýně jsem v jeho obchodech doplňoval zásoby klidně i několikrát denně. Pravdou je, že v tomto ohledu Dublin trochu zklamal.
Bezlepkové sendviče a wrapy, které jsou naprosto ideální variantou pro rychlý oběd do ruky na cestu, ve zdejších M&S nemají. Nabídka je ale i tak pořád široká a větší než v Česku, což platí nejen pro sladké a slané pečivo, ale také pro hotovky, které stačí krátce ohřát v mikrovlnce či troubě. Na hotel jsem si koupil mraženou pizzu a boloňské špagety, oboje chutnalo skvěle.
Už při plánování cesty mě zaujalo, kolik se v Dublinu nachází restaurací, bister či kaváren, nabízejících bezlepkové snídaňové menu. Hned na první ráno jsem si naplánoval snídani v palačinkárně Lemon Jelly Café, která stojí kousek od centra. Na lístku zde najdete velké množství slaných i sladkých palačinek, já vyzkoušel druhou možnost s jahodami a lískooříškovým krémem. Naprostá spokojenost!
Co se obědů týče, jako první mě zajímalo, jestli je v Dublinu možnost dát si tradiční ostrovní „prasárnu“, tedy Fish & Chips. A skutečně je. Ba co víc, bezlepkové menu nabízí zřejmě vůbec nejrozšířenější řetězec Beshoff Bros. K nejrůznějším druhům smažených ryb si můžete objednat třeba cibulové kroužky a na zapití bezlepkové pivo, které v tomto případě rozhodně bodne.
Jako další mi padl do oka řetězec restaurací BóBós, který rozhodně doporučuji všem milovníkům burgerů. Dát si jeden z jejich bezlepkového menu je gastronomický zážitek, nabídka je pestrá a netradiční, plná například nejrůznějších irských dipů. A opět nechybí ani pivo.
Je až s podivem, kolik bezlepkových restaurací či bister se v relativně malém centru města nachází. Během pětidenní dovolené jsem pochopitelně vyzkoušel pouhý zlomek, ve všech případech jsem byl každopádně velice spokojen a mile překvapen. Co se týče supermarketů, nabídka se oproti té, co známe z českých řetězců, nijak dramaticky neliší. Celkově ale mohu Dublin všem celiakům rozhodně doporučit!
Text a fotografie: Štěpán Karlesz